V každé ženě je ukryta tvůrčí a životodárná síla

Poprosila jsem lektorky kurzů Mokoša, aby samy pro sebe i pro vás ostatní napsaly pár řádků o tom, co pro ně znamená matka, máma, maminka, mamča nebo mamina, to už je jedno, jak té nejdůležitější ženě ve svém životě, hned po nás samotných, budeme říkat.

Sama si teď říkám, jak to celé pojmout. Usilovně přemýšlím a leccos se mi vybavuje. Vzpomínky a emoce lítají sem a tam. A tak, abych ten proud uklidnila, hledám nějaké racionální ukotvení – kde jinde než v záplavě nul a jedniček. Moje záchrana. Google.

A hned při zkoumání toho, jak vlastně slovo „matka“ vzniklo, co znamená, se mi dostává další inspirace: Wikipedie mě laskavě upozornila na to, že má tohle krásné slovo hned několik významů:

Matka je žena, rodič ženského pohlaví, s trochou jazykové obratnosti by se dalo rovnou dodat „rodička“. Matka je žena pečlivě se o něco starající nebo něco moudře řídící, například matka představená kláštera nebo matka rodu. Matka je i něco důležitého, milovaného, k čemu má člověk blízký vztah, například matka země. Matka v sobě nese význam původu, zdroje, základu, jak se i říká v jednom přísloví – historie (opakování) je matkou moudrosti.

Tohle ve mně vyvolává vzpomínku, myšlenku, na kterou mě přivedla při posledním mezigenračním setkání žen, které proběhlo před dvěma týdny, Petra Drahanská. Matka je tvůrkyně, každá žena, která tvoří, dává život, nejen svým potomkům, ale třeba i svým projektům. Každá žena je matkou. Ten princip životodárnosti je s tímhle slovem neodmyslitelně spjatý. Ať už si vybrala v životě jakoukoli cestu, ať už ji život zavál kamkoliv.

Co se mně vybaví, když slyším slovo máma? ŽIVOT. S vděčností v srdci proto děkuji. A i proto prosím, milé ženy, pamatujte si, i ve chvílích, které pro vás nebudou snadné, že v každé z nás dřímá tahle obrovská a krásná tvůrčí a životodárná síla.

Všem maminkám, mámam, matkám, mamčám, maminám. Všem ženám

A teď už ke slibovaným textům lektorek. Snad pro vás budou obohacením a inspirací. Přeju krásné dny všem maminkám, nejen ten jeden v roce, který nás nabádá si na ně vzpomenout. A všem, které vám otevřely svou duši, aby ukázaly, co máma, být máma a mít mámu znamená pro ně, z celého srdce děkuju.

Danka

Svou roli mámy jsem si kdysi představovala jako zodpovědnou povinnost vybavit své dcery do života tím, co budou potřebovat. Naučit je všemu, aby v životě obstály a byly šťastné a spokojené. Dnes jsou dospělé a vím, že jsem se stala matkou proto, aby učily ony mne:

Milovat bezpodmínečně.

Radovat se z maličkostí.

Nelpět na představě, že vím, co je nejlepší.

Být kamarádskou, ale ne kamarádkou.

Dávat a nepotřebovat vracet.

Nehodnotit, ale chápat.

Nesoudit, ale respektovat.

Nesmiřovat se, ale přijímat.

Nedávat nevyžádané rady.

Nesnažit se řídit běh života, ale nechat ho jen plynout.

Jak je důležité poskytnout jistotu, že jsem tady pro ně, a přesto umět stát v pozadí.

Důvěřovat jim a neomezovat je svými strachy.

Že dělat chyby je normální, stejně jako se z nich poučit.

Umět odpouštět, a to i sobě.

Jen pozorovat a žasnout.

Naplno prožívat každý okamžik.

Pochopit co má smysl řešit a nad čím lze mávnout rukou. A spoustu dalšího…

Ne vždy jsem byla dobrým žákem a často jsem měla svou hlavu. Má výuka pokračuje dál a já stále zaplňuji „rezervy ve vzdělání“. Občas je to hodně náročné, to víte, v mém věku už se člověk neučí tak lehce, přesto do této školy chodím moc ráda. Dnes pomáhají s výukou už i vnoučata. A já jim všem děkuji za trpělivost, shovívavost a porozumění i za to, že to nevzdávají a dělám vše proto, abych je nezklamala, byla dobře připravena k závěrečné zkoušce a u hodnotící komise uslyšela – obstála jsi mami.

Jana

Maminka – to je kouzelné slovo pro každé dítě. Kouzelné a zásadní pro všechny malé holky. Máma je totiž otisk do mladého ženství. Takový základ, který si pak každá žena dotvoří po svém, podle toho, jak potom samostatně kráčí životem. Umět se podívat na to, jaký otisk jsem dostala od své mámy a jaký posílám dál, je podle mě největší umění ženy – maminky. Umět se na ten obousměrný tok předávání ženských principů dobře podívat a umět s ním pracovat tak, aby byl pro mou dceru prostorem krásných možností a příležitostí a ne limitů, to je nikdy nekončící proces práce sama na sobě. Ale stojí za to.

Lenka

Můj vztah k mámě procházel mnoha vlnami, nahoru dolů, od dětství, kdy jsem mámu bezmezně milovala – vzpomínám, jak jsem k ní lezla do postela a nasávala její vůni – přes pubertu, kdy jsem ji i tátu nenáviděla, a vyčítala jí, že je necitlivá, (a kdy jsme dokonce jednou se ségrou utekly z domova!) a dospělost, kdy bylo období, ve kterém jsem měla pocit, že si nemáme co říct že komunikace je jenom na nějaké pragmatické rovině – co, kdo, kdy , jak… až po můj vyzrálý věk – kdy jsme si k sobě postupně našly cestu.

A to je proč si svojí maminky nesmírně vážím – že je to člověk, který v sobě nechal otevřená vrátka pro svůj další rozvoj, pro přijímání jiných názorů, pro pochopení, pro partnerskou komunikaci bez moralizování a poučování. Taky ji obdivuji za velkou praktičnost a optimismus a humor, který ji velmi pomáhá v 77 letech zvládat vlastní stárnutí a starání se o stále více zapomínajícího manžela. Na svojí mamce jsem si na vlastní kůži ověřila, že cestu k sobě mohou dva lidé najít, pokud o to oba stojí a jsou schopni vidět věci z pozice toho druhého.

Štěpánka

Památná pro mě byla a je věta jedné babičky z úplně první Mokoši: „Být ženou znamená vývoj v průběhu života: já – my – oni – já.“ Krásně a jednoduše to ukazuje, jak ženy v průběhu života zaměřují svoji pozornost na svého partnera, a pak na rodinu, která je pro ně důležitější než ony samé. Až ke konci života se vrací zpátky k sobě.

A přesto vidím, že když se žena jednou stane matkou, zůstane jí do konce svých dnů, bez ohledu na to, jak velké, staré, samostatné a úspěšné její děti jsou. Pořád to jsou děti a máma zůstane mámou. Je tady proto, aby se starala, pomáhala, vyslechla nás a nabídla všechno… všechno, co má. Musí to být nějaký spínač v ženské DNA, který se zapne při porodu a už se nikdy nevypne.